Shodou šťastných okolností se na den přesně sešel termín vernisáže výstavy Tomáše Šmejkala s datem jeho narození. Při příležitosti slavnostní vernisáže 2xŠMEJKAL mohli návštěvníci nejen blahopřát autorovi k jeho čerstvým padesátinám, ale také vzpomněli dvacet let od úmrtí jeho otce Jiřího, jehož stručné retrospektivě je věnována část expozice.

Městská galerie Beroun v Duslově vile ve středu 15. února doslova praskala ve švech. Není divu, neboť tak výrazná a svérázná postava berounské výtvarné scény, jakou Tomáš Šmejkal bezesporu je, nevystavuje v Berouně často. Expozice přináší výběr jeho olejomalem - zátiší, berounských scenérií i portrétů, a také kresby a grafiky, zejména s tolik oblíbenými přírodními motivy. Vernisáž krátkým úvodem zahájil výtvarník a nakladatel Kameel Machart, který autorovi pomáhal při zajištění výstavy, ke gratulací k autorovu jubileu se připojila i PhDr. Jana Forejtová, vedoucí městské galerie. Výstava je veřejnosti přístupná až do 17. března.

JIŘÍ ŠMEJKAL (1928 – 1997) Studoval Státní grafickou školu v Praze u prof. Solara, svůj výtvarný talent rozvíjel u sochaře Palečka, v Praze se věnoval i keramice. Již jako profesionální grafik a ilustrátor pracoval pro časopisy Živa, Vesmír a Věda a technika mládeži. Pocházel z ševcovské rodiny a jeho otec byl vášnivý amatérský entomolog. Vztah k přírodě, zejména k zobrazování květin, hmyzu a přírodních materiálů provázel Jiřího Šmejkala celý život. Autor s dokonalým smyslem pro realistické zobrazení přírody uplatňoval tyto předpoklady především technikou perokresby a akvarelu. Příležitostně se věnoval i volné tvorbě - krajinám, zátiším i portrétům. V Praze Libni vystavoval se svým spolužákem ze Státní grafické školy Boudníkem, vernisáž zahajoval další společný přítel Bohumil Hrabal. Jiří Šmejkal se také stal předobrazem postavy Jirky Burgána z Hrabalovy prózy Pábitelé. O Šmejkalově obraze „Sen entomologa“, na kterém zobrazil svého otce, píše Hrabal v knize Vita nuova. V osmdesátých letech se několikrát účastnil společných výstav v berounské Hvězdě, ale i díky svému nekonvenčnímu poměru k tehdejšímu režimu byl nucen stát spíše na okraji společenského života...

TOMÁŠ ŠMEJKAL (nar. 1967) Talent i rodinnou štafetu výtvarného řemesla převzal po svém otci, který ho také zasvětil do precizní znalosti grafických technik. Po něm také podědil vášnivý vztah k přírodě, k zobrazování květin, hmyzu a přírodnin. Bez formálního výtvarného vzdělání pracoval jako noční hlídač, ale díky dokonalému smyslu pro realistické zobrazování přírody – ať už technikou perokresby, akvarelu, olejomalby, klasickými grafickými technikami nebo jejich vlastními inovacemi – si jeho díla našla cestu do řady interiérů a domácích sbírek. Častým motivem je mu i starý Beroun, jeho zákoutí současná i ta již zmizelá. V závěru 80. let se účastnil několika společných výstav místních výtvarníků v berounské Hvězdě. Jeho „krevní skupinou“ je Rembrandt a netají se tím, že na zakázku vytvořil desítky kopií figur z jeho slavných pláten. V druhé polovině 80. let kreslířsky dokumentoval případy z patologického oddělení nemocnice na pražském Karlově náměstí a výsledky jeho práce pak sloužily v učebnicích pro studující mediky nebo jako dokumentace kriminalistických spisů.